Základní škola speciální má kapacitu 74 žáků, kteří se vzdělávají ve 12 třídách.
Naše školní vzdělávací programy jsou určeny pro žáky se středně těžkým a těžkým mentálním postižením a pro žáky s kombinovanými vadami. Třídy jsou věkově různorodé a kolektivně se snažíme, aby jejich složení co nejvíce odpovídalo potřebám všech našich žáků. Někdy proto může dojít k přeřazení žáka do jiné třídy. Pro některé žáky je vypracován individuální vzdělávací plán, který tvoří pedagog ve spolupráci se zákonnými zástupci, školským poradenským zařízením a odborníky z jiných resortů.
Žáci ZŠS mají také možnost navštěvovat družinu, jejíž kapacita je 39 dětí.
Cílem naší práce je, aby si žáci osvojili základní vědomosti, dovednosti a návyky v oblasti komunikace, sebeobsluhy, motoriky aj. Snažíme se o dosažení maximální možné míry jejich samostatnosti a nezávislosti v praktickém životě a na jejich úspěšné zapojení do společnosti. Při výuce využíváme i různé speciální metody práce dle potřeb našich žáků – strukturované učení, augmentativní a alternativní komunikaci, bazální stimulaci, canisterapii, senzorickou stimulaci v Senzoriu, koncept Snoezelen a muzikoterapii. Pravidelně také s žáky navštěvujeme bazén.
Školním rokem nás provází společné zpívání, oslavy, divadelní představení a výlety.
SNOEZELEN A SENZORIUM
Snoezelen je pojem, který vznikl v 70. letech spojením dvou nizozemských slov snuffelen (čichat, slídit) a doezelen (dřímat). Tato metoda stimuluje všechny smysly v prostředí důvěry, radosti a setkávání. Je místem odpočinku, relaxace, ale i aktivity. Oslovováním smyslů žáků umožňujeme získávat různé poznatky a vytvářet tak nové zkušenosti.
Senzorium je místnost, kde je možné nasytit potřebu různých smyslových podnětů. Díky těmto podnětům rosteme, vyvíjíme se a měníme.
Obě tyto místnosti reagují na potřebu člověka zažívat dostatečné množství stimulů. Multismyslovost je zde vytvořená individuálně. Od člověka pro člověka. Aktivity v těchto prostředích vyvolávají pozitivní zpětnou vazbu.
MUZIKOTERAPEUTICKÝ ATELIÉR
Muzikoteraputický ateliér je prostor, který navozuje v žácích pocit bezpečí a důvěry. Pomocí zpěvu a hry na hudební nástroje se snažíme rozvinout komunikaci, vztahy i další oblasti. V rámci některých setkání se opíráme o koncept Tomáše Procházky a celostní přístup v muzikoterapii, který využívá různé prvky a postupy i jiných terapeutických metod využívajících relaxační i abreakční techniky, pohybové aktivity, prvky arteterapie i působení vizuálních podnětů. V hodinách využíváme i metodou „prožitkové vlny“, která pracuje s přímočarým vlivem hudby na naše prožívání. Součástí ateliéru je vibrační pódium a velká spousta zajímavých hudebních nástrojů, které vybízejí žáky k aktivní účasti.
KONCEPT BAZÁLNÍ STIMULACE
Metoda bazální stimulace se v podstatě opírá o tři různé vývojové modely: Neurofyziologický vývojový model podle Pechsteina, Vývojově genetický přístup podle Piageta, Fyzioterapeutický model vývoje podle Bobatha, které všechny poukazují na to, že individuum se vyvíjí v závislosti na podnětech ze svého okolí. Jestliže se tyto podněty nedostavují, vede to ke snižování využití genetického vkladu.
Kombinací těchto tří vývojových modelů dospěl Fröhlich k následujícím tvrzením, která potvrzují koncept bazální stimulace:
- Dítě je odkázáno na intenzivní podněty, aby se dobře vyvíjelo, tzn., aby se mohly vyvíjet diferencované mozkové struktury. Podněty musí dítěti zprostředkovat a kompenzovat jeho okolí.
- Bez zkušenosti pohybu je také narušen celý kognitivní vývoj, je tedy důležité tyto zkušenosti dítěti poskytnout.
- Lidský mozek včetně poškozeného mozku disponuje určitým stupněm plasticity. Poškozené struktury mohou znovu nabýt svojí funkčnosti, některé funkce mohou být převzaty jinými oblastmi mozku.
- Podněty musí být intenzivní a dobře strukturované, aby mohly ovlivnit jak primární postižení, tak jeho sekundární následky a vedly k počátkům vnímání.
Andreas Fröhlich vycházel z vědeckých studií v oblasti prenatální vývojové psychologie a zabýval se podporou senzomotorické komunikace. Na bázi schopnosti lidského těla vnímat a přijímat signály a také reagovat přes komunikační kanál somatického, vestibulárního a vibračního vnímání navázal velmi úspěšně komunikaci s dětmi, které nekomunikují verbálně. Předpokladem pro vypracování konceptu bylo Fröhlichovo tvrzení, že i tyto děti jsou vzdělavatelné, a to alespoň v oblasti vnímání vlastního těla či nácviku různých pohybových vzorců ve smyslu sebeobsluhy. Koncept bazální stimulace otevřel speciálním pedagogům cestu k jejich klientům/žákům a umožnil jim podpořit tyto děti v jejich vývoji a zkvalitnit jim prožívání života.
Základní prvky, se kterými se v konceptu pracuje, jsou stimulace somatická, stimulace vestibulární a stimulace vibrační.
Cílem základních prvků je primárně zabezpečit základní životní aktivity, potřeby a funkce. Sekundární je podpora pohybových schopností k obnově sebeobslužných úkonů, pohybových návyků, ale také posilování důvěry v sebe sama, získání pocitu jistoty a bezpečí, navázání vztahů a rozvíjení komunikace.
Nástavbové prvky bazální stimulace, stimulace optická, auditivní, taktilně-haptická, olfaktorická a orální, se integrují buď společně s prvky základními, nebo samostatně jako jednotlivé ošetřovatelské a terapeutické nabídky.
Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/53373/DPTX_2012_2_11410_0_364147_0_120180.pdf?sequence=1&isAllowed=y
